Putování s Yettim

Předvánoční čas mohly děti strávit v SVČ Slunečnice na příměstském táboře, který se konal od pátku 15. 12. do neděle 17. 12. 2017. Nebylo třeba se každý večer vracet domů, složili jsme hlavy pod okvětní plátky Slunečnice.

První večer jsme po náročném pracovním týdnu odpočívali, uspořádali pyžamovou party s kakaem a marshmallowny. Zato v sobotu, to už nás čekal pestrý program…

Hned po ránu se objevila stopa sněžného muže, ke které byl přiložen dopis s úkolem. Takových dopisů jsme dostali celkem sedm. V každém se nás Yetti na něco ptal, nebo nás o něco žádal, ale za každou cenu nechtěl být spatřen…

Hned na začátku nám připomněl, že prázdná bříška mají i naše zvířátka a zeptal se nás, jak bychom mohli pomoci s potravou v zimě ptáčkům. Tak jsme jim udělali závěsné mňamky se slunečnicovými semínky.

Když jsme se postarali i o naše mazlíčky, poprosil nás, zda bychom mu nemohli upéct malé kousky čehosi sladkého. Prý se lidé předhání v tom, kdo bude mít více druhů. Usoudili jsme, že je řeč o vánočním cukroví. Zadělali jsme tedy těsto na oblíbenou vánoční pochoutku pana prezidenta T. G. Masaryka. Mimoto jsme si i připravili oběd a o zbytky jsme se podělili s kocourem a Yettim.

Stopy jsme vždy objevili takřka náhodou, byl opravdu nenápadný. Prý znal i Ježíška, byl za ním v Betlémě, když mu bylo 133 let, spočítali jsme si, že má tedy letos výročí 2150 let. Je to starý kmet, a podle děvčat voní po sněhu. Nadělil nám skleněné vánoční yettiovské koule, které jsme si mohli sami ozdobit. Provoněli jsme i dům pomerančem a hřebíčkem při výrobě svícnů z jablek.

 

Po večeři jsme vyrazili na procházku osvětleným městem, prohlédnout si ozdobené stromy na náměstí i u kostela, pokochali jsme se výstavou děl dětí z výtvarného oboru ZUŠ Přeštice u kašny, a vrátili se na horký nápoj zpět. Upekli jsme cukroví a sněhové pusinky, nechali Yettimu některé na ochutnání a před spaním si zpívali koledy u andělského zvonění. Bylo to moc krásné.

Nemohli jsme se ráno dočkat, až najdeme další stopu. V té nás Yetti vybídl k tomu, abychom si připomněly vánoční tradice. Vzpomněli jsme si hned na několik takových zvyků, hodili si tedy střevícem, rozkrojili jablko a pouštěli lodičky z ořechových skořápek.

Co jsme ale před odchodem domů opravdu nečekali, bylo to, že když jsme ochutnávali naše cukroví, objevila se stopa s dopisem na rozloučenou a posledním úkolem – rozluštit hádanku a najít tak malou pozornost od Yettiho, která nám prý náležela za nasazení při plnění úkolů, pomáhání si navzájem, kamarádské chování, za to, že jsme mysleli na zvířátka, a v neposlední řadě za to, jak jsme se chovali k Hance a Ivance…

Bylo to napínavé dobrodružství. Zažili jsme spoustu zábavy, poznali nové kamarády, naladili se na Vánoce a zkrátka si užili velikou pohodu ve Slunečnici.